V přístavišti jsme se nalodili na parník a já si teda s holkama dost užíval, přestože jsem musel mít celou dobu náhubek. Jestli si myslíte, že jsem ho ani jednou nesundal, tak se mýlíte, zkoušel jsem to dost často, ale panička mi ho neúnavně nasazovala.
V mezičase jsem pozoroval, co se děje na vodě. Zkoumal různé loďky a další parníky a kochal se krajinou.
Jééé balónek, já pro něj skočím, prosím.....tak teda příště no.
Hele, tam je cíl naší cesty, hrad Veveří v celé své kráse.
Ještě jsme zamávali odplouvajícímu parníku a hurá za dobrodružstvím.
Pojďte sem, tady je červená značka, jdeme dobře.
Cesta byla moc pěkně udělaná, třeba tahle dřevěná lávka se nám moc líbila. Opravdu příjemná procházka. Všem vřele doporučuju.
Tak už paničko pojď, já nevím, proč ty hrady museli stavět na kopcích. To než jeden vyleze, tak se pěkně schvátí. Hezky se drž, já táhnu.
Já mezitím pěkně čekal ve stínu na nádvoří.
Pak jsme to tam ještě samozřejmě prošmejdili, když už jsme se táhli takovej kopec....
Pěkně spravená věžička. Víte, že se říká, že na Veveří devět věží? Pche, já se na jedné tabulce dozvěděl, že jich je tam třináct, ale osobně jsem je teda nepočítal, tak nevím, kdo kecá.
Udělali jsem s holkama pár póz, abych sem měl co dát.
Pak mě zase museli držet, moje lovecké pudy se probudili. Byli tam totiž přivázaní dravci. Já je vůbec nevzrušoval...
A další věžička, taky spravená, hrad se totiž neustále opravuje.
A tady jsem narazil na krásného Výra velkého. Fešák se před všemi schovával v houštině, nám, ale neunikl.
Hrad jsme sice nedobyli, ale ukořistili jsme aspoň štramberský uši... Doma jsem pak padnul za vlast.